Šťavnatý blog

Tak jsem přezul svého Fofíka na letní obutí. Celkem banální záležitost, alespoň jsem si to myslel. Jenže celá věc kolem obutí a kol je něco víc než pouhá volba značky obutí. První nahlodání jsem získal, když jsem začal uvažovat proč některá kola jsou zásadně dražší než druhá a proč i obyčejné matky kol mohou stát trojnásobek v některých obchodech. Internet je plný firem, které jsou schopny dodat překrásná kola za neuvěřitelné peníze. Proč si tedy nedopřát luxus za mírný peníz? Protože jde o kvalitu…

Značková litá kola

Hlavním kamenem úrazu jsou přímo litá kola. Při pohledu na některé typy firem Alutec, Brock a jim podobných se srdce motoristy jen směje. Ceny oproti originálům jsou směšné a každý neznalý kamarád jistě pochválí vkus. Ale praxe je většinou taková, že tyto menší firmy odlévají z velmi nekvalitních slitin, aby mohli snížit ceny v konkurenčním boji. Při konfrontaci svého výběru na fórech a hlavně v pneu servisech, jsem byl ujištěn, že tato kola se na silnici rozhodně nehodí. Špatná slitina způsobí postupné deformace disku, v horším případě prasknutí v krizové situaci. Pokud se nestane nic horšího, tak kola po sezóně nejdou vyvážit a po sundání pneu jsou defekty viditelné, až nahánějí strach. S tímto objasněním situace jsem začal hledat jetá kola, ale tentokrát jen kvalitní, nejlépe Ford. Není to problém a dají se také sehnat velice levně. Pocit jistoty a dlouholetá životnost za to určitě stojí.
Samostatnou kapitolou disku je často opomíjený parametr ET. Disk má svou šíři, průměr, ale i hloubku. Parametr ET určuje, o kolik je posunuta osa kola (gumy) od dosedací plochy kola. ET nabývá kladných i záporných hodnot. Čím je ET vyšší, tím více je kolo zapuštěno do podběhu aut a opačně. Tak jako může špatná pneumatika drhnout v podběhu, může být nevhodný i rozměr ráfku. Pokud vám nevadí placení pokut, je ET spolu s velikostí ráfku, parametr, který určuje kvalitu “tjůningu” kol. Co může kdo obout určuje jednoznačně velký techničák.

A kterou matku?

Základním výběrem matky je závit a jeho stoupání. To nebývá problém odhadnout, jsou dány typem auta a mění se jen za určitých okolností nebo při použití distančních kroužků v kolech. Daleko horší a podceňovaný problém jsou styčné plochy kola. Zatímco u klasických plecháčů je dosedací plocha malá, u litých kol je daleko větší, ale hlavně má svůj tvar. Klasicky se používá kulová nebo kuželová dosedací plocha. Na rozdíl od závitu, nejde říci co zákazník má a tudíž jaké matky potřebuje. Pokud nedojde v dostatečné míře k fixaci dosedací plochy, bude jízda skoro nemožná nebo postupně zničí dosedací plochy kol.
Kvůli specifickým nárokům jednotlivých kol, jednotlivých výrobců, není výjimkou, když někteří spokojeně fixují svá kola starými maticemi vyrobenými v konkurenční stáji a další kroutí nevěřícně hlavou jak je to vůbec možné.

Celý trik kolem kvalitních matek je jednoduchý. Dosedací část matka-kolo musí být nezávislá. V praxi pak při utahování, když se dotahuje kolo matkami, nedochází ke tření styčných ploch, a tedy materiál netrpí. U velmi nekvalitních kol dochází až k tečení materiálu vlivem obrovského ohřátí. Osobně s tím zkušenost nemám, neboť používám vždy originální příslušenství a kvalitní kola.

Moje kola

Pár telefonátů a sehnal jsem disky Ford Ghia, které jsou nejen skutečně kvalitní, ale autu i sedí. V soukromé dílně jsem pak ke kolům koupil i pojistné matky (opět s kluznou plochou). Gumy jsem zvolil Bridgestone ER300 Turanza, jelikož nejen vítezí v mnoha “nezávislých” testech, ale mají i dobré reference.
Po těch pár stovkách kilometrů na zimních pneumatikách uprostřed léta, jsou tyto gumy skutečně požitkem. Vedení je vynikající a hluk v kabině se zásadně snížil. Uvidíme až se pneumatiky „zajedou“. Výsledek vypadá takto: