Šťavnatý blog

Jak jsem se už přiznal, jsem milovník kvalitního hardware a kromě myši je další velice důležitou, dokonce nejdůležitější hračkou po monitoru, pořádná klávesnice. Jediní výrobci co jsou schopni se vrhnout do kvalitního hardware jsou Microsoft a Logitech. Bohužel Microsoft jede “najistotu” a tak běžně lze vybírat pouze v hráčském oddělení nejlépe firmy Logitech. Novou hračkou pro hráče je Logitech G15 a díky kolegovi v práci jsem si ji hned i otestoval přes víkend.

Na první pohled je klávesnice klásická “špuntovka” s výrazným vyvýšením jednotlivých kláves. Bohužel, sehnat kvalitní klávesnici jako se dnes dává do notebooku ve slušném provedení k PC je nereálné. Takže jsem si tuto klávesnici nedovedl pro své použití představit, dokud jsem si ji nevyzkoušel. Znechucen výškou kláves jsem začal psát. Přestože vizuálně jsem čekal dlouhý chod a nepřesné vedení, následovalo příjemné překvapení. Zdvih kláves je poměrně snesitelný a vedení je daleko přesnější, než na co jsem zvyklý ze starších typů klávesnic Logitech. Můj současný, 2 roky starý Logitech Media Elite, je spíše cvakací parodií na klávesnici Technics PC XT. Po dvou týdnech používání se i G15 rozcvakala, ale vedení je stále velice dobré.

No, ale pokud jako já překousnete klávesy, což je u klávesnice dost zásadní, dostanete už jen samé vymoženosti. Jednak dnes již zcela běžnou multimediální část, která je poměrně strohá, ale hlavně víceúčelový display a skutečnou sadu programovatelných kláves. Dvě posledně zmíněné věci jsou zcela zásadní a tak se mrknem podrobněji.

Ultimátní sada G kláves

V zásadě se jedná o 18 G-kláves ve 3sekcích. Těmto klávesám si můžete namapovat jakoukoliv existující klávesu, nebo jim přiřadit rovnou celé makro. Stačí na klávesnici stisknout tlačítko k makrům, vybrat si G-klávesu a namačkat požadovanou kombinaci. Jednoduché a praktické. Potlesk ovšem zaslouží přímé přepínání mezi třemi bankami těchto 18kláves pomocí kláves M1, M2 a M3. Jednoduše máte tak svou oblíbenou sadu hot-keys pro tři programy trvale poruce. Nyní konečně nemusím ovládat Photoshop klávesami M, V, C atd., ale svou oblíbenou šestici mám vždy pod prsty.

Aby toho nebylo málo, lze M-sady, čili skupiny 18kláves ukládat do profilů a přepínat mezi jednotlivými profily. Čili lze mít profil na hry, na programy atd. No prostě nelze než chválit, chválit a užívat si to pohodlí!

Multifunkční display

Bohužel jsem neměl ještě dostatek času a vrhnout se na konfiguraci vlastních náhledů pro display, ale jedno je jisté. Z frajeřinky se vyklubala skutečně praktická věc. Po základní instalaci ovladače klávesnice display umí hodiny, vytížení CPU a paměti, nějakou hru a multimédia. Je na vás, zda display bude mezi vámi zvolenými náhledy cyklovat, nebo mu určíte jeden napevno. Osobně tam mám skoro trvale systémové parametry, abych měl přehled co se děje. Při změně hlasitosti se display změní na multimediální, který mi zobrazí aktuální hranou písničky a čas do konce. Display si okamžitě podmanil nejen hráče, ale i vývojáře, proto pokud se nehodláte unavovat vytvářením vlastního displaye, stačí většinou pohledat googlem a hledané je na světě.

Jak je vidět na obrázku, display nijak neohromí, ale je to opravdu užitečná věc, stejně jako dvojice USB2.0 portů po jeho stranách. Ty stačí na flash paměti a další drobnosti, USB disk ovšem už neuživí.

Jediné co mě trochu mrzí, že display je přímo závislý na systému. Nelze onu aplikaci monitorující systém vehrát do klávesnice samotné, spíše LCD display je jen jakýmsi výstupem aplikace běžící na připojeném PC. Ve výsledku je při vysokém zatížení CPU display skoro neovladatelný, nefungují klávesy pro jeho ovládání atd. Prostě aplikace řídící display má nízkou prioritu.

Suma sum

Ačkoliv ani tato klávesnice není dokonalá, oblíbil jsem si ji hlavně pro možnost přizpůsobení. G klávesy mi dělají radost každým stiskem a display je příjemný. K tomu výborné dvou-úrovňové podsvícení, možnost vypnutí Win klávesy, USB porty a žádné úchylné a zkrácené klávesy. Popsané mouchy se snad odstraní novými ovladači.