Šťavnatý blog

Jistě každý již slyšel o offroadech a nějakého pěkného potkal na silnici. Jsou to většinou nádherné vozy působící dominantně již na první pohled který je dán jejich primárním účelem.

Ne každý je ochoten takové auto vzít do terénu, má ho spíše kvůli vlastnímu pohodlí a nebo protože se mu prostě líbí. Takovým offroadům, co mají více chrómu a vizuálních doplňků než terénních úprav a škrábanců, se říká leštěnka. Jednu takovou leštěnku máme několik let doma a rozhodli jsem se se přidat k jednomu srazu majitelů vozů Land Rover a zkusit si opravdový terén se sériovým vozem. S vlastním vozem!

Než jsme si do rodiny koupili Land Rover Discovery, hodně jsme o autech četli, hodně jich i osobně zkusili a nakonec na tankodromu i prověřili. Měli jsme to štěstí, že jsme byli pozváni, ještě před koupí, na předváděcí jízdy na tankodrom v Dobřanech u Plzně od automobilky Land Rover. Kdo nikdy neseděl v autě co má několik tun a doslova kontrolovaně padá ze skály, nepochopí co jsme ten den prožili. Nepochopí co to je když se brodí, voda šplouchá o dveře a auto jen trpělivě čeká na další pokyn řidiče. Na tankodromu nejezdili žádní vyškolení profesionálové nějakou nacvičenou jízdu, ale přímo budoucí majitelé pouze pod dohledem prodejců. Aut byla spousta a tak člověk jen nasedal, řídil a užíval si. Jezdil se doslova celý tankodrom, nic nebylo překážkou. No a po tomto dni bylo rozhodnuto.

Ale zpátky k výletu. Sraz byl na pumpě OMV přímo v Jihlavě, v poměrně nepříjemných 9:00, a už tam jsme budili pozornost. Pumpa doslova přetékala auty a nově přijíždějící už neměli šanci kudy se proplést s hadicí k hladovým miláčkům. Dohromady skoro 30 převážně do terénu upravených aut odjíždělo ve vlnách na místo činu. Jihlava bylo poslední město, které na našich autech vidělo původní lak.

Jeli jsme s poslední vlnou a protože jsme neznali prostředí ani příjezdovou cestu, slepě jsme důvěřovali průvodci a pozdě jsme poznali, že to byla chyba. Cesta vede přímo kolem vojenské posádky a “parkoviště” tanků, je jasné že jedeme správně jen zatím netušíme co nás čeká. Místo bláta a hrbolů, kterých je příjezdová cesta plná, nás vzal lídr přímo lesem nejtvrdším terénem. Nedali jsme na otáčející se vozy lidí kteří nejspíš toho věděli více o místním zeměpisu. Zde jsme přišli o kousek nárazníku (jen růžek), ale nebojácně jsme vše zdolali. Nebýt přebytečných plastů, tak zcela zvítězilo naprosté nadšení co všechno lze tak snadno projet. A to na nevyhovujících zimních pneumatikách se slušným vzorkem. Po domluvě vedoucímu skupiny jsme najeli na původní cestu a dojeli na první shromaždiště. Tam již bylo plno a první zapadlé auto. Rychle z vozu a jít na čumendu.

Špatně odhadnutá louže

Po prohlédnutí stavu škod na naší leštěnce, následovalo řádění v blátě a loužích. Se zařazenou redukcí a trvalým pohonem všech 4 kol auto opět excelovalo a hravě se vydrápalo i na poměrně táhlý kopeček ve formě oranice. Tady už bylo bláta po kolena a dál jsme neriskovali kvůli nutnost vytažení lépe připravenými vozy. Vystupujeme a jdeme se opět podívat. Auto se zvýšeným podvozkem a drapáky nemají žádný zásadní problém a bez větších problémů šplhají dál i do lesa. V lese bylo opravdu pěkně, čisto a i zde je vytyčeno několik opravdu zajímavých cest. V létě asi ideální pro příjemně strávený off-víkend.

Při průjezdech v blátě a kalužích nevydržel další kousek auta: SPZ. Naštěstí si ji všimlo jiné auto a přes CB najít majitele bylo dílem okamžiku. Vracíme se na první shromaždiště odkud jsme vyrazili s ostatními vozy do druhé části tankodromu, naštěstí výrazně sušší. Tak zadělané auto jsme v životě neměli.

Všechno letí dozadu, všechno letí dopředu

Zde náš čekal suchý, ale výrazně tvarovaný terén. Naše auta, nyní už většina v krásné blátivé hnědi, si zasloužila oschnout a kdo by se rád nepohoupal, že? Míst na zhoupnutí či křížení náprav bezpočet. Když člověk stojí vedle několika metrů hlíny nepřijde mu nějakých 45stupňů svah jako něco těžkého. Situace je ale jiná, když se sedí v autě, když gravitace dělá své a člověk neproletí čelním sklem jen díky zapření se o volant. Do toho se vyhýbat mnohdy metrovým dírám, pozorovat okolní auta a nic nedat na zvuky když někde něco nějak drhne. Bezpečnostní pásy poznaly zcela nový režim využití. Při prvním výjezdu kopce byly slyšet z kufru různé zvuky volně ložených předmětů hledajících si své nové místo a pak znovu při sjezdu. No, poučení pro příště, vše přežilo díky krabicím a na zadních sedačkách bylo minimum věcí. Naštěstí vše na palubce bylo přišroubováno či namontováno napevno a mobily v kapsách.

Když jsme se dostatečně vyřádili, překulilo se poledne a byl čas naplnit se kromě duchovními požitky i něčím hmatatelným. Následoval hromadný odjezd do nedaleké hospody, kde si ještě dlouho budou pochvalovat útratu. Hospoda byla rázem plná, stejně jako parkoviště a opět naše spanilá jízda (resp. jízda hromad bláta) přiměla nejednoho vesničana se chvíli zastavit a podívat se co se děje na silnici. V hospodě jsem prohřáli kosti, dobře pojedli a hlavně se lépe poznali. V zásadě se navzájem známe dost dlouho, ale šlo o to k přezdívce přiřadit konkrétní tvář. Následovalo opětovné hromadné přesídlení do terénu. Bohužel jsme neměli tolik času a naše cesta už pokračovala domu. Kupa odvážných v lese nocovala a užívali si ještě druhý den.

Celé fotoalbum z akce je možné si prohlédnout na adrese:
http://offroad.stavnaty.net

Chtěl bych tímto poděkovat za dobrou organizaci a umožnění si zajezdit se svým plechovým miláčkem v těžkých podmínkách. Leccos jsme se naučili a dozvěděli, poznali jsme spoustu nových lidí. Snad pro příště bude méně bláta.