Šťavnatý blog

Neměl jsem rád LCD. Opravdu. Když jsem si vybíral své první LCD, strávil jsem asi měsíc čtením recenzí, studiem všeho kolem LCD a stejně když jsem si pro něj jel, měl jsem smíšené pocity. Prostě a jednoduše, u LCD si nikdo nemůže být na 100% jist a to nemám rád. Ne u tak drahých věcí jako je LCD.

Jelikož jsem totální blázen do velkého rozlišení a nádherně vyhlazených fontů, LCD mě dlouho odrazovalo nejen kvalitou obrazu, ale hlavně svým viditelným vzorkem matice pixelů. Na dlouho mě z LCD vyléčil pohled před několika lety na 19″LCD značky EIZO. Rozlišení naprosto nevyhovujících 1280×1024px a velikost bodu hraničící s děsivým číslem 0.3mm. V té době jsem měl na stole 17″ CRT Nokia s bodem nádherných 0.25mm (snad i o chlup méně) a stejným rozlišením.

První LCD které jsem dostal bylo v práci v notebooku. Toto LCD me opět děsilo, matice 1280×800 je na notebooku opravdu to minimální, kde lze s nějakým úspěchem fonty vyhladit a říkat tomu obraz. Co mě potěšilo, bylo nula vadných pixelů (jak jinak) a vynikajicí vlastnosti překreslování umožňující i hraní her (ne v práci, po práci ;). A poprvé jsem začal propadat kráse širokoúhlých monitorů, to se prostě musí zkusit!

Nějakou dobu na to se mi podařilo přesvědčit lidi v práci, že jako grafik potřebuji slušný monitor. Pracovat na notebooku v Adobe Creative Suite 2 či Corel Draw na rozlišení 1280×800 bylo opravdu děsné a tak jsem se propracoval k prvnímu skutečnému LCD panelu. Byl a dosud jím je výtečný LCD monitor EIZO L997. Je to 21″ panel, rozlišení je již dostačujících 1600×1200 a hlavně při práci na textu či čtení lze s výhodou využít fukce pivot. Má také výborné polohovaní, garanci nuly chybných pixelů a pětiletou záruční lhůtu. Opravdový panel pro profesionální nasazení. Šilhání po skutečném panelu pro grafiky utnul rozpočet, který byl na moji hračku vyčleněn.

Nakonec moje první LCD pro domácí použití byl NEC 20WGX2. Bál jsem se, že EIZO nasadilo laťku příliš vysoko a že mě jakékoliv levnější LCD neuspokojí, že stále budu jen srovnávat s LCD co mám v práci, ale NEC mě přesvědčil že CRT je již minulost a že nejen EIZO umí. Svými 20″, šířkou a hlavně rozlišením 1680×1050 mě uvedl do blaženého stavu kdy oči se nepřestávaly kochat. Podání barev i u her je vynikající a i dynamické scény toto LCD nerozhodí. Bohužel ne všechno jsou jen klady. Při koupi jsem se zásadně orientoval podle kvality panelu a tak jsem musel oplakat funkci pivot (u wide mi to až tak nevadí) a hlavně i horizontální polohování panelu. Naštěstí nejsem žádný atlet a tak mi jeho pevná výška vyhovuje a ze záporů mě brzy přestala hlava bolet. Díky ochotě prodejce jsem si LCD před koupí osobně otestoval a tak můj kousek neobsahuje vadné pixely. Popravdě, asi by mě privedly k šílenství :).

A to nejlepší nakonec. Jelikož mé staré, 19″ CRT dosloužilo ve službách mého bratra, bylo nutné se poohlídnout po nástupci. Od nákupu výše zmíněného NECa uběhlo už skoro půl roku a ceny se také kousek pohnuly. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou “posunout” mého miláčka na bratra a koupit si něco většího, byť obětovat možnost hraní her. Ceny panelů 22″ již sestoupily pod magických 10.000Kč a tak jsem začal další hon na kvalitní panel za málo penež. Nakonec vše dopadlo úplně jinak. S financemi se to vyřesilo a já jsem si pořídíl černou perlu LG L245WP-BN. Značka LG mě popravdě nadšením nenaplňuje, alespoň ne v plošném měřítku, ale stejně jako u NECa testy prokázaly, že jde o parametry a nakonec člověk se dopátrá stejných komponent napříč od nejlevnějších až po nejdražší modely různých výrobců. Nyní si mé oči naplno užívají krásné rozlišení 1920×1200 na ploše 24″ při poměru stran 16:10. Musím říct, že jsem plně spokojen, kvalitou se 2 posledně jmenované panely blíží kvalitě klasického CRT a dnes této výměny nelituji.

Až bude více času, doufám že se dostanu k podrobnějšímu popisu parametrů či popisu některých závěrů které jsem učinil za těch několik měsíců při práci na LCD technologii. Přeji i vám hodně štěstí při výběru nových panelů.

Odkazy:
Eizo L997
NEC 20WGX2
Recenze LG L245WP-BN